Již se nám povedlo vylézt na nejvyšší horu světa. To však ale nestačí nám, sponkám. My totiž chceme daleko víc, a proto jsme se rozhodli, že záře hvězd a nekonečná černota vesmíru bude něco pro nás.

 

Nastala však otázka, jak se do vesmíru dostaneme. Po neúspěšném oslovení nadnárodní společnosti NASA, jsme byli odkázáni na vlastní cestu. Naštěstí jsme měli velmi schopný tým mladých průzkumníků, kteří zvládli postavit zcela funkční raketu. S raketou nám nic nebránilo v cestě a my se mohli vydat na průzkum vesmíru, a kde jinde začít než u naší první planety sluneční soustavy, Merkur. Volba to nebyla moc vhodná, jelikož nám na hlavy neustále padaly meteority. Před odjezdem jsme ale našli něco podivného. Vypadalo to jako vesmírná nahrávka. Po cestě na naši druhou zastávku, Venuši, jsme si ji pustili. Na nahrávce se nám ukázal neznámý kosmonaut, který se nám představil jako Sponkáč. Na Venuši je nezměrné množství sopek. Na nic jsme nečekali a chtěli okamžitě odletět, jenže. Z toho všeho horka kolem nám nestartovala raketa. Jeden z našich kadetů dostal skvělý nápad. "Uděláme naší vlastní sopku, která nás vystřelí do vesmíru a my budeme moci pokračovat v našem putování."

 

Náš tým dychtivý po znalostech, na nic nečekal a okamžitě se vydal na cestu. Pevnost poznání nás opět překvapila. Sponkovští vesmírní dobrodruzi se rozhodli obohatit o další znalosti, které by nám mohli pomoci při dalších výpravách, a dozvěděli se opravdu velmi důležitého o tom jak funguje náš vesmír i fyzika v něm.

 

Naše kroky vedli taky na Jupiter, zde jsme museli ctít pravidla, a to taková, že je potřeba mít vše uspořádané podle velikosti, délky, váhy a podobně. Zde jsme se moc nezdržovali, protože úplně všichni chtěli viděli nádheru Saturnových prstenců. Bohužel, nebyly vidět. Prstence totiž vytvořili velmi hustou mlhu a silné větry, které nám odfoukly naše kosmické deníky daleko od rakety. Nebylo ale vidět na krok, takže jsme museli trochu improvizovat a k deníkům se dostat na kolech. Byla to náročná cesta, plná nástrah. Ale nakonec jsme ony deníky našli a vrátili se zpět do lodi.

 

Naší další zastávkou byl Uran kde jsme zjistili nemilou zprávu. Ihned po příjezdu jsme našli další nahrávku od Sponkáče. V ní tvrdil, že má velké problémy, protože se mu jeho raketa porouchala na Neptunu a on se nemá jak dostat domů. Rychle jsme sbalili kufry a letěli mu na pomoc. Po přistání jsme chtěli raketu opravit, ale to bohužel nešlo. Naštěstí si průzkumníci v Pevnosti poznání osvojili dovednost stavby raket a chtěli zkonstruovat Sponkáčovi úplně novou raketu. Ve finále jsme sestrojili raketu potřebných kvalit. Jelikož už jsme byli z náročné cesty unaveni vrátili jsme se zpět domů a Sponkáče nechali dál prozkoumávat vesmír.

 

Byla to velmi vysilující výprava, ale nakonec jsme se shodli, že cesta za poznáním temnoty a nekonečna vesmíru, byla velmi vydařena a kdo ví, třeba se do vesmíru podíváme zase někdy příště.